23. Poezie druhé poloviny dvacátého století
Charakteristika období
Únor 1948, 50. léta (politické procesy 50. let)
charakteristika z hlediska historického – viz mezníky
pro vývoj ČL je zásadnějším mezníkem rok 1948 než 1945 =) komunistický převrat zdeformoval literární vývoj:
- politické čistky a likvidace inteligence:
· zřízeny tábory nucených prací, lidé tam posíláni bez soudního řízení
· desítky univerzitních profesorů i studentů vyloučeno ze škol
- procesy a popravy v 50. letech:
· týkaly se i spisovatelů – obviňováni ze špionáže (přes 50 českých spisovatelů zatčeno a uvězněno, někteří ubiti při výsleších, jiní zemřeli v žalářích, jiní odsouzeni k trestu smrti a popraveni
· na následky věznění zemřel například krátce po propuštění Jan Zahradníček)
- zákazy v oblasti tisku:
· bez oficiálního zdůvodnění zakázány některé časopisy, zastaveno vydávání Lidových novin
· zákaz vydávání americké a západoevropské moderní literatury (beletrie, dětská literatura, odborná literatura)
- řádění v knihovnách:
· z knihoven odstraněna některá díla předních českých spisovatelů, kteří byli nevyhovující (katolíci, Karel Čapek, Jaroslav Foglar…)
· organizovány svozy – tj. hromadné svážení knih, které byly určeny k pálení, ničení, do starého papíru
- psychický teror a epigrace:
· mnozí spisovatelé nevydrží tlak a uchylují se do zahraničí (Konstantin Biebl – nakonec spáchá sebevraždu, Jan Čep…)
1956, 60. léta (uvolnění poměrů a Pražské jaro)
charakteristika z hlediska historického – viz mezníky
1956 – oficiální odsouzení stalinských praktik znamenalo i zlom v literárním vývoji =) uvolnění poměrů, svobodnější atmosféra:
- vychází překlady z děl světové literatury i díla česká, která nemohla dřív vycházet (Zbabělci Josefa Škvoreckého)
- objevuje se řada nových časopisů (Host do domu – vychází v Brně, Květen – určený mladým…), opět vychází Lidové noviny
- rehabilitace – soudy přezkoumaly rozsudky z politických procesů 50. let a většinu spisovatelů zprostil obžaloby
- 1967 – IV. sjezd spisovatelů – vystoupilo několik známých osobností (Milan Kundera, Václav Havel, Ludvík Vaculík), dochází k roztržce mezi spisovateli a vedením strany
- 1968 – Pražské jaro, okupace (21. srpen 1968)
70. léta, normalizace
proti výsledkům reformního hnutí – viz mezníky
nesvoboda politická i kulturní znamenala:
- likvidaci všech nekomunistických periodik
- zákaz publikování mnohým autorům – vydává se seznam zakázaných autorů a knih, který je nazýván index
- odchody autorů do emigrace – někteří pokračují i v exilu v tvorbě a píší dál – tzv. exilová literatura, v zahraničí vznikají exilová nakladatelství
- vznik samizdatové literatury – autoři, kteří zůstali ve vlasti, ale nemohli vydávat svá díla, je vydávají tajně, v malých nákladech
=) literatura se dělí do tří proudů:
- literatura oficiální – literatura, která mohla oficiálně vycházet
- literatura exilová – vzniká v zahraničí; nejedná se pouze o literaturu exulantů samotných, ale i o díla autorů, jež neemigrovali, ale která v husákovském Československu vyjít nemohla
- literatura samizdatová – jeho vznik je spojen se jménem Ludvíka Vaculíka, který se s přáteli rozhodl, že texty odmítnuté v oficiálních nakladatelstvích budou přepisovat na stroji a vázat (edice Petlice)
- mimo hranice těchto tří proudů se vytvořil specifický okruh umělců, které řadíme do tzv. undergroundu (nejen literatura, ale především hudba)
JOSEF KAINAR (1917–1971)
· český básník, dramatik a překladatel
· člen umělecké Skupiny 42
Skupina 42 – česká umělecká skupina, založená v roce 1942
o byla ovlivněna moderními uměleckými směry
o jejím základním programem bylo zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života, speciálně na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí (vychází ze zjištění, že právě toto, nikoli opěvovaný a heroizovaný venkov je světem, v němž v moderní době lidé převážně žijí)
· Kainar se kromě literatury také zabýval hudbou, hrál na koncertní úrovni na klavír, kytaru a housle, a to především jazz, který se objevuje v jeho básních, rovněž psal písňové texty – například pro Vladimíra Mišíka, Jiřího Suchého, Waldemara Matušku, Zuzanu Navarovou ad.
· pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem, dalším typickým znakem jeho tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu
· snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu., jeho básně obsahují malé příběhy, které nutí čtenáře k zamyšlení
Sbírky:
Příběhy a menší básně (1940) – prvotina, typická příběhovost; obraz války a doby
Osudy
Nové mýty (1946) – tato sbírka výrazně vychází z programu umělecké skupiny 42. Obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, již si můžete přečíst níže a která byla také zhudebněna Vladimírem Mišíkem
Lazar a píseň (1960) – uvolnění doby se projevuje i v uvolnění jazyka
Moje blues (1966) – osamocení člověka, skepticismus, podobné Novým mýtům; tragikomika, sžíravá ironie
Kromě tvorby pro dospělé psal i pro děti – například knihy: Nevídáno-neslýcháno, Říkadla, Zlatovláska
VÁCLAV HRABĚ (1940–1965)
· český básník
· jeho tvorba, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou, sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon a koncertoval se studentskými kapelami, jeho texty objevil Vladimír Mišík a některé z nich zhudebnil (nejznámější je Variace na renesanční téma)
· Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým
· verše působí velmi autenticky, k čemuž přispívá i volný verš, kterým jsou psány.
Blues pro bláznivou holku (1991) – sebrané vydání básní, které připravil už za života
Blues = hudební styl, který vznikl v afroamerické otrocké komunitě v 19. století v USA
o je velmi výrazně ovlivněno africkou hudbou
o slovo blues v angličtině vyjadřuje depresivní, smutný stav, což charakterizuje i mnoho bluesových skladeb
o dalo přímý základ jazzu, country, rock ane rollu, rocku a dalším stylům západoevropské populární hudby a ovlivnilo i mnoho skladatelů vážné hudby
Básníci kolem časopisu Květen
Časopis Květen = měsíčník, vycházel od roku 1955, původně byl určen začínajícím autorům
o pod heslem „poezie všedního dne“ se zde vymezila skupina básníků mladší generace
o ve svých básních se snaží popsat všední realitu, prostý, skutečný život
o používají volnější veršové formy, odklon od melodičnosti
o vydávání časopisu bylo později zastaveno, místo něj začal vycházet časopis Plamen
Do okruhu „květňáků“ patřili:
Miroslav Florian
Karel Šiktanc
Jiří Šotola
Miroslav Holub
MIROSLAV HOLUB (1923–1998)
- básník, byl jedním z teoretiků programu „básníků všedního dne“ skupiny Květen
- autor básnických sbírek Achilles a želva a Ačkoli
Básníci kolem časopisu Host do domu
Host do domu – moravská literární skupina, která se vytvořila kolem časopisu Host do domu v polovině 50. let
o název si dali podle stejnojmenné sbírky Jiřího Wolkera
o do její tvorby se promítal moravský folklor, dialekt i charakter
o velmi vysoká umělecká úroveň
o časopis byl v roce 1970 zakázán, po pádu komunismu začal vycházet znovu – dosud vychází pod názvem Host
Ke skupině Host do domu patřili:
Oldřich Mikulášek
Jan Skácel
OLDŘICH MIKULÁŠEK (1910–1985)
- pocházel z Přerova z rodiny železničářů
- autor poměrně komplikované poezie (přemýšlivá, reflexivní, zdůrazňuje protiklady mezi životem a smrtí)
- nejvýznamnější sbírka Ortely a milosti
JAN SKÁCEL (1922–1989)
- patřil k moravským básníkům, psal i tvorbu pro děti
- žil v Brně, v jeho tvorbě je cítit silný vztah k Moravě (inspiroval se moravským folklorem, tématy básní je venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa a chaosu
- básník ticha a pokory, tajemstí
- po zákazu Hostu do domu Skácel nesměl publikovat a jeho texty vycházely pouze v samizdatu a exilové literatuře
- na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně, mj. známou píseň Modlitba za vodu.
Básnické sbírky:
Kolik příležitostí má růže
Hodina mezi psem a vlkem
Smuténka
Kdo pije potmě víno
Pro děti:
Uspávanky
Pohádky z Valašského království
Oficiální literatura
- její představitelé publikovali ve vysokých nákladech
- díla byla kritikou chválena, přestože se mezi nimi vyskytovali básníci nevalné úrovně
JIŘÍ ŽÁČEK (nar. 1945)
- básník pro dospělé i děti
- jeho básně se vyznačují lehkostí a smyslem pro humor a parodii
Básnické sbírky pro dospělé:
Ráno modřejší večera
Tři roky prázdnin
Text-appeal
Pro děti:
Od aprílové školy
2 × 2 je někdy 5, 2004
Samizdat a exil
- k samizdatu a exilu patřili autoři, kteří svá díla nemohli vydávat oficiálně – proto je šířili vlastními prostředky (samizdat) nebo byla jejich díla vydávána v zahraničních nakladatelstvích emigrantů
- autoři často nemohli dělat adekvátní povolání, ač byli vzdělaní, vykonávali práce skladníků, kotelníků, vrátných
- během druhé poloviny 20. století nemohla být vydávána díla např. Seifertova (publikoval v samizdatu i exilu), nebo tvorba Skácela či Mikuláška nemohla být vydávána, případně vycházela se zpožděním
- představitelem samizdatové poezie byl Ivan Wernisch
IVAN WERNISCH (narozen 1942)
- český básník a překladatel
- své první básně uveřejňoval v časopise Host do domu
- angažoval se v roce 1968, proto se stal za normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze v samizdatu nebo v exilu
- ve své tvorbě využíval mystifikace, nonsensu, jazykové grotesky, ale zachycoval i znechucení z politických poměrů, depresi a absurditu doby
- nejznámější je sbírka Zimohrádek
- k samizdatové a exilové tvorbě řadíme i tvorbu písničkářů, kteří byli významnými představiteli poezie
KAREL KRYL (1944-1994)
- stal se kritikem mocných a mluvčím své generace, zejména v roce 1968 (otevřeně kritizoval zradu po příjezdu sovětských vojsk) – Kryl se stal legendou a jeho písně znají všichni Anděl, Morituri te salutant…
- emigroval, v emigraci pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa
Bratříčku, zavírej vrátka – LP deska s proslulou stejnojmennou písní, reakce na vpád sovětských vojsk
Kníška Karla Kryla – soubor jeho raných textů
JAROMÍR NOHAVICA (narozen 1953)
- přední český folkový písničkář, textař, osobitý zpěvák, skladatel a kytarista, hraje také na heligonku
- pochází z Ostravy
- svou první píseň napsal již v osmi letech, na kytaru hraje už od 13 let
- nedostudoval VŠB a vystřídal několik zaměstnání
- na počátku své kariéry měl problémy s mocí, před nedávnem byl ale obviněn ze spolupráce s StB – nepotvrdil, ani nevyvrátil (kauza se otevřela s písní Jaroslava Hutky Udavač z Těšína, ve které odkazuje na Nohavicovo udávání Karla Kryla
- nyní vystupuje buď samostatně nebo spolupracuje s regionálními kapelami (například se skupinou Čechomor)
- jako hudebník získal řadu ocenění
- nyní žije v Ostravě, nějaký čas bydlel v Českém Těšíně
Dílo:
- Nohavica zpívá buď vlastní písně, využil také překladu ruských písní Vysockého a Okudžavy
- Kromě toho překládá Mozartovy opery do ČJ – např. Don Giovanní
- jeho písně jsou oblíbené, protože zpívá o obyčejném životě a člověku
- často obsahují nářečí z Ostravska a Těšína
Alba:
Darmoděj V tom roce pitomém
Mikymauzoleum Od Jarka pod stromeček
Divné století
Další písničkáři:
Jaroslav Hutka
Pavel Dobeš
Vlastimil Třešňák
Underground
Underground = podzemní kultura
- hnutí společensky „nepohodlných autorů“
- jejich tvorba se vysmívá totalitní moci, odmítá lži a zavedené pořádky (v jiných jazycích rozumíme undergroundovou kulturou vše, co jde mimo všeobecně zavedené zvyklosti a vymyká se hlavnímu proudu)
- pohrdají konzumním životním stylem a snaží se o naprostou nezávislost
- vysmívají se, často sahají po vulgarismech, ale i pocity úzkosti
- literatura měla blízko k hudbě
IVAN MARTIN JIROUS přezdívaný MAGOR (narozen 1944)
- český básník, publicista a výtvarný kritik, jedna z nejvýznamnějších osobností českého undergroundu
- spolupracoval s nezávislou rockovou skupinou Plastic People of the Universe, uspořádal několik pololegálních festivalů nezávislé kultury
- za normalizace byl několikrát vězněn (ve vězení strávil větší část dětství svých dvou dcer), rovněž mu nebylo umožněno věnovat se profesionálně literatuře – musel proto střídat zaměstnání (pracoval jako noční hlídač, zahradník…); druhé Magorovo věznění (spolu s hudebníky undergroundových kapel), které bylo medializováno jako odstrašující případ buřičů a chuligánů (byl o něm natočen dokumentární film a jeden díl Majora Zemana (Mimikry), kde byli líčeni jako narkomani a teroristé) se stalo jedním z podnětů v založení Charty 77 (po návratu z vězení ji Magor podepsal)
- založil samizdatovou edici Vokno
- po roce 1989 získal cenu Jaroslava Seiferta za literaturu
- někdy bývá v opilosti vulgární, konfliktní či fyzický agresivní, což je mu často pro jiné kvality a zásluhy tolerováno; stále se drží nonkonformních názorů – například napsal protest proti zásahu policie na CzechTeku 2004
Dílo – znakem jeho poezie je míchání náboženských prvků a sebestylizace do pozice vyděděnce, použití vulgarismů
Magorovy labutí písně – verše propašované z vězení, ironie, sarkasmus, výpadky proti režimu, imaginární rozhovor s Bohem i záznamy o vězeňské realitě, vzpomínky na přátele, provokující vulgarita, černý humor
Magor dětem – kniha věnovaná dětem, básně a pohádky
EGON BONDY (1930–2007)
- vlastním jménem Zbyněk Fišer, spisovatel, politolog, překladatel a filozof
- řadu jeho básní zhudebnila kapela Plastic People of the Universe
- založil samizdatovou edici Půlnoc
- konec života strávil na Slovensku, kde přednášel na univerzitě
Invalidní sourozenci – próza s prvky sci-fi, kde předvídá vývoj společnosti
JÁCHYM TOPOL (narozen 1962)
- básník, prozaik, autor textů kapely Psí vojáci (kde hrál a textoval především jeho bratr Filip),
- stál u zrodu samizdatového časopisu Revolver Revue (kultura) a po revoluci politického týdeníku Respekt
Miluju tě k zbláznění – básnická sbírka
Sestra – román